Kluci to vidí jinak než holky: z filmu cítíte humor, napětí a podpis Davida Ondříčka

Když jsem vyrazil do kina na český film Kluci to vidí jinak než holky (2026), myslím, že jsem odcházel s úsměvem a velkou spokojeností. Podle mého jde o nadprůměrnou tragikomedii! Však ji také napsal a režíroval můj velký oblíbenec David Ondříček, syn slavného kameramana. A musím přiznat, že vedle jeho kultovních filmů se mi hodně líbil i dvacet roků starý snímek Grandhotel s Markem Taclíkem v hlavní roli…

Také jeho nejnovější film opět dokazuje, že i u nás se dá natočit něco tak otevřeného a vtipného, aniž by se humor musel za každou cenu utápět v trapnosti. Snímek je zákonitě o klucích, mužích, holkách a ženách tápajících v současné Praze v různých životních fázích. I když každý z nich má svůj nalinkovaný život, svou práci a touhy a rozhodně nijak nestrádají, přesto se dostávají do situací, kdy si uvědomují, o čem ten život vlastně je a jestli žijí tak, jak si to přáli.

Někteří si své omyly dobře uvědomují, jiní si nechají poradit či nasměrovat, někdo nic měnit nebude, když zahrada pozemských rozkoší je tak lákavá. Všichni hrdinové se samozřejmě znají a jsou propojeni, ale čas se naplnil. Uvědomují si, že to chce změnu jako sůl. Díky nastávajícím peripetiím čiší ze svižného filmu život, humor i napětí.

Filmová mozaika o prolínání lidských osudů zde zobrazená je výborně napsaná (žádné tuctové věty se nekonají) a také má oslnivé protagonisty. Vynikající jsou před kamerou všichni – slavný malíř, který už žije z podstaty Martin (Jaroslav Plesl), právník Martin potýkající se s drogovou závislostí (Václav Neužil), narcis Marek (Jan Nedbal) i čtvrtý muž příběhu, což je romantický básník Daniel (Vojtěch Vodochodský), přitom neméně výrazné stopy mají v Ondříčkově filmu i sympaticky akční ženské hrdinky – ilustrátorka Kamila, Martinova manželka (Marta Issová), novinářka Eva (Anna Kameníková) a sportovkyně Romana (Denisa Barešová).

Nicméně výborná je i představitelka Anny Marie, patnáctiletá dcera Kamily a Martina (Sophia Strunga), která dotváří dobře vymyšlené a zvládnuté herecké obsazení. Zato nečekaným může být nepředvídatelný závěr příběhu s efektní taneční scénou na úplném konci.

Tím pádem to nemůže být nějaký obyčejný civilní film o hledání smyslu. Vykresluje plejádu proměnlivých nálad, emocí a nuancí, ale hlavně si drží vlastní osobitý styl. Pak je tu „zážitková“ kamera (David Hofmann) a vyladěný hudební podklad, který je dílem Toma Falleho a jeho britské skupiny Rhumba Club. Tomu se říká magický realismus, ale to je celý David Ondříček.

Robert Rohál

Foto FALCON

Fotogalerie