Sladká píseň, temné tajemství, děti, které nejsou samy sebou

V Bayleen Bay se léto táhne jako horký karamel. Ulice jsou zpomalené, vzduch těžký a děti mají pocit, že prázdniny nikdy neskončí. Dospělí se potí nad běžnými starostmi, město dřímá v ospalém rytmu a nic nenaznačuje, že by se mohlo stát něco neobvyklého. A pak se objeví on – zmrzlinář.

Jeho vůz hraje melodii tak sladkou, že se zdá být součástí léta samotného. Úsměv má široký, nabídka zmrzliny neodolatelná. Děti se k němu sbíhají jako k malému zázraku, který dokáže zpříjemnit i ten nejžhavější den. Jenže radost trvá jen do prvního sousta. Pak se začnou měnit. Nejdřív nenápadně, pak děsivě rychle. Jsou podrážděné, agresivní, nebezpečné. A městečko, které ještě ráno působilo jako pohlednice, se během chvíle propadá do chaosu.

Zatímco rodiče zoufale hledají vysvětlení, několik těch, kteří zmrzlině odolali, se snaží zjistit, kdo tajemný zmrzlinář je a proč si vybral právě Bayleen Bay. Odpovědi jsou temné, znepokojivé a nebezpečně blízko staré legendě, kterou si kdysi šeptaly děti před spaním.

ZMRZLINÁŘ je horor, který obrací dětskou radost naruby. Eli Roth, autor Cabin Fever, Hostelu či Dne díkůvzdání, se vrací ke svému nejdivočejšímu nápadu – k příběhu, který nosil v hlavě přes dvacet let. Sází na černý humor, šokující momenty a napětí, které se stupňuje s každou scénou. A pokládá otázku, která mrazí víc než jakákoli zmrzlina: Co když největší hrozbou nejsou monstra pod postelí, ale děti, které jsme ještě včera drželi za ruku.

ZMRZLINÁŘ je zvrácenou variací na legendu o Krysaři. Jen místo píšťaly láká děti sladká dobrota, která je dovede do záhuby. Výsledkem je drsný, nekompromisní horor, který se nebojí být šílený, temný a nezapomenutelný.

Fotogalerie