Okamžik, který má váhu osudu, Petr Jákl a jeho chvíle s Arnoldem

Některé okamžiky v životě přicházejí tiše, jiné se zapíšou hluboko. A pak jsou chvíle, které mají váhu osudu. Pro Petra Jákla takovým okamžikem bylo stát na pódiu po boku Arnolda Schwarzeneggera, muže, který ho provázel od dětství jako symbol síly, disciplíny a nezdolné vůle. V jeho tváři bylo vidět dojetí, v postoji klid muže, který ví, že právě prožívá jeden z vrcholů svého života.

Jeho cesta začala dávno předtím, než se poprvé postavil před kameru. Jako malý kluk sedával před televizí a přehrával si opotřebované VHS kazety s Komandem, Predátorem, Terminátorem, Pravdivými lžemi nebo Dvojčaty. Arnold pro něj nebyl jen akční hrdina. Byl to vzor, archetyp, muž, který ukazoval, že sny mají cenu, pokud se za nimi jde s odhodláním.

První skutečné přiblížení přišlo v roce 2003. Jako herec z filmu XXX byl pozván do Arnoldovy restaurace v Santa Monice. „Podal jsem si s ním ruku a nebyl schopen ani promluvit,“ vzpomíná Petr. Nebyla to nervozita, ale úcta. Ten druh úcty, který se rodí z letitého obdivu. Osud mu tehdy dopřál i setkání s Ralphem Moellerem, Arnoldovým blízkým přítelem. Ralf mu věnoval svou koženou bundu a vzal ho do doutníkového klubu, kde měl humidor hned vedle Arnoldova. Pro mladého českého sportovce to byl první skutečný dotek světa, který ho celý život fascinoval.

Další milníky přicházely postupně. V roce 2005 si Petra vybrali do mezinárodní reklamy na tyčinku Mars, kde hrál Conana. Později pracoval s režisérem svého milovaného Komanda a v roce 2015 seděl s Arnoldem u jednoho stolu na premiéře Terminátora. „Nemluvil jsem s ním. Tak jsem se alespoň celý večer na něj ptal jeho manažerky,“ směje se. A přestože mu film Jan Žižka otevřel dveře do Hollywoodu a on začal produkovat americké filmy s hvězdami jako De Niro, Pacino, Jackson, Freeman, Malkovič, Hopkins, Brosnan, Wahlberg či Crowe, jeho největší sen zůstal stejný. „Aktuálně pracuji na dvou projektech, kde by měl hrát Arnold. Zatím stále čekáme,“ říká s tichou nadějí.

S Petrem Větrovským, pořadatelem akce Noc s legendou, se potkal před několika lety. Větrovský tehdy dokončil svůj první dokument Atila a čelil kritice, že není vystudovaný režisér. „Petr mi sám od sebe napsal, že to bylo skvělé a ať nikoho neposlouchám,“ vzpomíná. Později pozval Petra i jeho otce na Noc s legendou s Jeanem Claudem Van Dammem. A letos padla volba znovu, tentokrát na moderování rozhovoru s Arnoldem Schwarzeneggerem.

„Vybrat moderátora pro Arnolda nebylo jednoduché. Čekal jsem na tenhle moment šest let. U mě rozhodlo, že je Petr bývalý sportovec a má v tom srdce, stejně jako já. On je tak zažraný do jeho příběhu, že si to nemusí ani nastudovat,“ říká Větrovský.

Jákl přijal okamžitě. „Řekl jsem mu rovnou, že to udělám zadarmo, protože je to pro mě obrovská čest a klidně bych mu za to i zaplatil,“ směje se. A pak dodává větu, která vystihuje celý jeho životní oblouk. „Vzhledem ke všemu, co mě kdy s Arnoldem propojovalo, to považuji za uzavření kruhu a splnění jednoho z mých největších snů.“ Když pak stál na pódiu, mluvil anglicky, jazykem, který mu kdysi dělal potíže. A přesto působil jistě, klidně, s noblesou muže, který ví, že právě stojí v okamžiku, který se už nemusí opakovat.

Stejně jako Arnold začínal i Petr u sportu. Reprezentoval Českou republiku na olympijských hrách v Sydney 2000, později pokračoval filmovou kariérou jako herec v amerických filmech, scenárista, producent a režisér. To ho nakonec přivedlo až do Hollywoodu. Nikdy však neudělal krok, který udělal Arnold. Nepřestěhoval se do Ameriky. Nedokázal si představit žít jinde než doma.

Fotogalerie