Hromnice: Světlo, které otevírá cestu jaru

Hromnice jsou křesťanským svátkem připadajícím na 2. února, tedy na den, kdy definitivně končí doba vánoční. Připomínají událost, kdy Marie a Josef přinesli malého Ježíše do jeruzalémského chrámu, aby byl jako prvorozený zasvěcen Bohu. Podle evangelia tehdy spravedlivý a zbožný Simeon, veden prorockým duchem, pronesl, že Ježíš bude „světlem k osvícení národů“.

Uctívání Hromnic se rozšířilo až v 11. století. Svátek bývá označován také jako Očišťování Panny Marie, přesto jeho symbolika sahá dál: zapálená svíce nám dodnes připomíná Krista, který – podobně jako plamen – sám sebe vydává, aby druhým přinesl světlo, naději a jistotu.

K Hromnicím neodmyslitelně patří hromničky, svíčky žehnané v kostelech právě v tento den. V minulosti se zapalovaly během bouřek a stavěly do oken, aby ochránily dům před bleskem a ohněm. Svátek je zároveň spojen s očekáváním brzkého příchodu jara a v českém prostředí se k němu váže více než sto pranostik. Tou nejznámější je: „Na Hromnice o hodinu více.“

Hromnička měla své místo i v osobních a rodinných rituálech. Vkládala se do rukou umírajícím, aby její světlo provázelo duši na cestě k Bohu. V některých krajích obcházeli včelaři s hromničkou úly, aby zajistili hojnost medu, jinde se na Hromnice nesmělo tančit ani šít. Dodnes je 2. únor také Dnem zasvěceného života, kdy si řeholníci a řeholnice připomínají své povolání.

Vybrané pranostiky spojené s Hromnicemi:

Na Hromnice zima s jarem potkají se.
Na Hromnice musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout.
Kde se na Hromnice pracuje, tam uhodí hrom.

Prší-li na Hromnice, bude hojně trávy.
Bouří-li a sněží na Hromnice, bývá jaro blízko velice.
Na Hromnice husa po vodě – na Velikonoce po ledě.

Lenka Žáčková