Mokoš: velká bohyně žen, země a osudu

Ve staroslovanské mytologii zaujímá Makoš, známá také jako Mokoš, Mokoša či Mokša, výjimečné postavení. Patřila k nejuctívanějším božstvům a byla jedinou ženskou bohyní v panteonu, který v 10. století vztyčil kyjevský kníže Vladimír. Stala se symbolem ženské energie, plodnosti a životodárné síly země. Zobrazována bývala s vřetenem, znakem ruční práce i nitě života. Její jméno se odvozuje od slova „vlhkost“. Právě vláha, úrodnost a schopnost dávat život tvoří podstatu jejího archetypu.

Patronka žen, rodiny a domácího kruhu

Makoš byla především ochránkyní žen a jejich každodenního života. Stála při rodině, domácnosti a ženských pracích, které byly ve starých kulturách považovány za posvátné. Zvláštní význam měla pro přadleny a tkadleny. Podle starých představ právě ona ovlivňovala běh lidského osudu. Nit, kterou držela v rukou, představovala život každého člověka, jak jeho začátek, směr, tak i konec. Nebyla jen bohyní hmotného světa, ale i duchovní průvodkyní, která pomáhala těm, kdo kráčeli svou cestou s čistým úmyslem.

Bohyně plodnosti, vláhy a obnovy

Jako bohyně země byla spojována s deštěm, úrodou a cyklem přírody. Její síla spočívala v obnově, růstu a ochraně. Byla vnímána jako Matka Země, která dává život a zároveň nad ním bdí. V jejím archetypu se snoubí jemnost s pevností, péče s odvahou a schopnost tvořit s odhodláním chránit.

Po christianizaci byla její postava postupně nahrazena svatou Paraskevou, ale symbolika Makoše přežila v lidových rituálech, výšivkách, písních i příbězích. Její otisk zůstal v ženských tradicích, které se předávaly z generace na generaci. A pokud by ženy zapátraly ve svém nitru, stopy Makoše v sobě najde každá, aniž to tuší.

Tkadlena osudu

Makoš byla také bohyní osudu. V některých tradicích se věřilo, že tká nit života každého člověka a určuje jeho cestu. Její symboly se nosily jako amulety pro ochranu, plodnost, zdraví i vedení v důležitých životních rozhodnutích. V moderním duchovním kontextu je často vnímána jako archetyp ženské intuice, moudrosti a propojení s přírodou. Její energie připomíná, že život má svůj rytmus, že vše má svůj čas a že síla ženy spočívá nejen v tvoření, ale i v přijetí a důvěře.

Makoš dnes

V současnosti se Makoš vrací do povědomí jako součást obnovy slovanských tradic a ženské spirituality. Objevuje se v ženských kruzích, rituálech, umění i osobním rozvoji. Pro mnoho žen představuje návrat k přirozenosti, k tělu, k cyklům a k hlubšímu vnímání sebe sama.

Její energie inspiruje k uzemnění, k péči o sebe i o druhé, k vědomému tvoření a k respektu k přírodě. Makoš tak zůstává živým symbolem ženské síly, té, která tvoří, chrání, obnovuje a vede.

Lenka Žáčková