Děda z JIPky: Dobrovolník, který objímal miminka místo léků

Před pěti lety odešel David Deutchman, muž, který přinášel něco, co žádný lék neumí, lidské teplo. Byl známý jako „děda z JIPky“, dobrovolník, který po odchodu do důchodu začal chodit do dětské nemocnice v Atlantě, aby choval novorozená miminka. Tichá náruč, klidný dech, jemné pohupování, to byl jeho způsob, jak pomáhat těm nejmenším, kteří nemohli být v náručí svých rodičů.

Zemřel 14. listopadu 2020 na rakovinu slinivky, která mu byla diagnostikována jen několik týdnů před smrtí. Jeho odchod zarmoutil nejen personál nemocnice, ale i tisíce lidí, kteří jeho příběh sledovali online. Jeho dcera Susan uvedla, že dobrovolnictví bylo pro něj tou nejdůležitější kapitolou života.

David nepracoval ve zdravotnictví. Byl bývalým marketingovým manažerem, který se po odchodu z korporátního světa rozhodl věnovat čas těm, kteří ho nejvíc potřebovali. Každý týden docházel na jednotku intenzivní péče, kde držel v náručí děti narozené předčasně, nemocné nebo opuštěné. Jeho přítomnost byla útěchou nejen pro děti, ale i pro jejich rodiče, kteří si mohli na chvíli odpočinout, věnovat se dalším členům rodiny nebo si jen dovolit chvíli ticha.

„Zvracejí na mě, čůrají na mě… ale ta odměna, kterou dostanete, když si pochováte miminko, je nepopsatelná,“ řekl jednou s úsměvem. Jeho slova obletěla svět a stala se symbolem nezištné lásky.

Děda z JIPky nezanechal po sobě památník ani sochu. Zanechal něco mnohem cennějšího, vzpomínku na člověka, který připomněl, že i v nejmodernější medicíně má dotek a lidská blízkost nezastupitelné místo. Jeho příběh žije dál v srdcích těch, kterým pomohl, a v inspiraci, kterou zanechal.

Foto: Facebook/ David Deutchman