Dům Bernardy Alby ovládají v Divadle na Vinohradech ženy, emoce a flamenco

V Divadle na Vinohradech je představení Dům Bernardy Alby překypující vzácné čistoty, plného zvuku a uhrančivého kouzla. Režisérem výtečné hry, kterou vytvořil téměř před sto lety Federico García Lorca, je Juraj Deák. I když má ostrý smysl pro rytmus, dialog a zkratku, ctí předlohu a necítí potřebu text aktualizovat. Nepotřebuje ani oslňovat režijními nápady a efekty, ztrácí se v díle samotném.

Lorcovo klasické drama otevírá příběh několika žen, z nichž jedna dělá svým blízkým ze života peklo. Dům Bernardy Alby ukazuje, jak i ženy mohou udržovat patriarchát, který pro ně samé není výhodný. Peter, otec rodiny, právě zemřel, a jeho roli přebírá matka, Bernarda (Tereza Bebarová). Proto nezavládne volnější režim, ale „krutovláda“ – chladná Bernarda věří starým principům, jaké znala celý život. Věří tomu, že vnějšími světu musejí vládnou muži, že dcery musí zůstat pannami až do svatby a chovat se určitým způsobem, který jejich genderu přísluší. Dcery se bouří, hlavně když není Bernarda nablízku, ale nemají šanci, tedy až na Adélu. I když je nejsrdnatější, v závěru hry umírá.

Herecky tu dominuje úctyhodným způsobem jednoznačně Regina Rázlová v postavě rázovité hospodyně Poncie, a to s celou škálou výrazových prostředků, svázaných do zajímavého výkonu s mírou a hereckou ukázněnosti. Výtečným výkonem se tu představuje Andrea Černá v roli služky, ale znamenitou studií rovněž Andrea Elsnerová, která hraje Angustias, nejstarší Bernardinu dceru. Pěknou hereckou kresbou s tragickým koncem se vyznačuje Adéla Kristýny Jedličkové.

Inscenace je jednolitá, plastická, s několika výraznými charakterovými studiemi, přitom znamenitým tahem je choreografie, a především hudební složka. Vášnivé rytmy flamenca a živá kapela RAZAM (Iva Marešová, Michael Vašíček, Radek Doležal a Shahab Tolouie) dávají hře patřičnou razanci. Škoda, že hudebníci nejsou na scéně, což byl zřejmě režisérův záměr, protože i když se o mužích mluví, jeviště ovládají jen ženy.

Představení Dům Bernardy Alby, které se hraje v překladu Antonína Přidala a na scéně Davida Baziky, je podle mého cenný vinohradský úspěch. Je to úspěch všech hereček, hudebníků, zpěvačky Ivy Marešové i všech ostatních včetně dramaturgů Barbory Hančilové a Vladimíra Čepka.

Mimochodem hra, jejíž světová premiéra proběhla po skončení druhé světové války v roce 1945 v Buenos Aires, měla československou premiéru už o rok později právě ve vinohradském divadle v režii Gabriela Harta. Od té doby se Dům Bernardy Alby na Vinohradech nehrál, až loni. Teprve druhé uvedení dramatu mělo premiéru 20. května 2022.

Robert Rohál

Foto: Viktor Kronbauer

Fotogalerie