HEJL Petr

Petr Hejl, DiS je záchranář srdcem i duší, ale když se měl kdysi rozhodnout, čím jednou bude, pomýšlel na oblast IT. Nakonec zvítězila práce, která si zaslouží neskonalý obdiv obzvlášť, pokud je dělána dobře. Ke své práci přistupuje velmi odpovědně a v současné době si bez ní nedokáže svůj život vůbec představit. To, co ho na jeho práci trápí nejvíce, je zneužívání záchranné služby, které se v poslední době začíná rozmáhat.

Co předcházelo tomu, než jste se stal záchranářem?

Vystudoval střední zdravotnickou školu v Olomouci. Původně jsem sice přemýšlel i o medicíně, ale nakonec jsem se rozhodl pro studium na vyšší odborné škole v Brně obor zdravotnický záchranář. Po absolvování jsem chtěl nastoupit „na akutním lůžku“, ale v Olomouci, Brně, ale ani nikde jinde v blízkosti nebylo volné místo. Nastoupil jsem nakonec ve všeobecné nemocnici jako zdravotnický záchranář, ale u lůžka, takže jako sestra. Odtud jsem přešel na ARO do Brna na kardiovaskulární a transplantační chirurgie a po roce se uvolnilo místo na záchranné službě, přihlásil jsem se do výběrového řízení, uspěl jsem a stal se záchranářem v Brně - Ponava.

Jaký byl váš nejdramatičtější výjezd?

Nejhorší je, že nikdy nevíte, na jaký výjezd vyrážíte. Osoby to často špatně nahlásí, dispečink to nějak zpracuje a vyšle třeba posádku bez lékaře a nakonec by to měl být lékařský výjezd. Nikdy nemáte ani tušení, jak se to bude vyvíjet. Nejtěžší výjezdy jsou na děti, bezvědomí, nehody resuscitace… Někdy je to velmi těžké. Velice složité je to, když dojde k úmrtí v kruhu rodiny a oznamujeme tu smutnou zprávu.

Co nejčastěji stojí za špatně nahlášeným výjezdem?

Velkou roli hraje stres a lidi nejsou informovaní, jak se mají chovat. Někdy vyjedete k infarktu či cévní mozkové příhodě, kdy rozhodují minuty a lidi zavolají na špatnou linku. Někdy si nás zase volají spíše jen jako taxík a pak se stane, že ke skutečnému případu vyjede vůz bez lékaře.

Máte nějakou metu, které byste chtěl dosáhnout?

Prozatím chci být stále záchranářem. Toto byl můj cíl a já jsem tady spokojen. Zatím není. Heslo je zachraňovat a pomáhat.

Jste někdy v roli, že zastupujete lékaře?

Když jede vůz bez lékaře, tak se to může stát, ale jen částečně zastupujeme v některých úkonech lékaře, a to pouze do té doby, dokud nedojede. To se občas prostě stane.  Denně se setkáme s nějakou resuscitací, které bohužel předcházelo chybné nahlášení, nebo se stav náhle nepříznivě vyvinul a vyjedeme bez lékaře a může se stát, že přijedeme k pacientovi, který opravdu již umírá, my okamžitě zahajujeme resuscitaci.

Kdyby před vámi stála parta kluků, deváťáků, kteří se právě rozhodují, čím jednou budou a vy byste měl být ten, kdo se před ně postaví a měl je přesvědčit, pro studium na zdravotnické škole, jak byste to udělal?

Asi bych je vedl k tomu, aby si uvědomili, že mohou někomu pomoci, dá se říci denně pomáhat lidem, že mohou zachraňovat skutečné životy, což u počítačů nemohou. Nezbytnou podmínkou však je, že musí být psychicky odolní.

Jaká je nezbytná kondička?

Fyzička musí být, protože když jezdíme bez lékaře, jezdíme ve dvou to je řidič a záchranář, a když je to něco vážnějšího, tak musíme utáhnout dva těžké batohy a ještě defibrilátor a šlapeme třeba až do pátého patra bez výtahu. Jindy zase musíme snést pacienta dolů, což je někdy opravdu náročné. Občas spolupracujeme s hasiči, když jde o obézní pacienty  či s nadváhou, protože to se nedá bezpečně zvládnout.

Jakou diagnózu úplně nenávidíte, nemáte rád?

Ebrieta neboli úraz hlavy – ebrieta neboli opilost…

Napadl vás někdo při vaší službě?

Mě ne, ale zaznamenáváme, především při výjezdech Brno – město, více napadení než dříve.  Často jezdíme na akce před hospody, diskotéky, kde jsou lidé opilí a je jedno zda jsou mladí, starší nebo senioři, všichni dokáží být pěkně agresivní, nespolupracují a musíme často volat policii. Někdy je dokonce nutné použít i policejní pouta, pokud pacient nespolupracuje a je agresivní.

Jaký podíl ze sta výjezdů je zhruba k opilcům?

Ze sta jich může být zhruba jedna pětina. Je to smutné, ale odpovídá to dnešní realitě. Často se jedná o opilé bezdomovce a případy označované jako casus sociális , tedy sociální případ.  V Brně máme na vůz osm až deset výjezdů a dva, někdy tři jsou k opilcům nebo bezdomovcům.

Je to horší v létě nebo v zimě?

Dříve se řešilo, že to vždy bylo po výplatě, ale dnes je to po výplatě i před výplatou, v sobotu, v neděli v pondělí. Dopoledne, přes den, ráno i v poledne.   Už se nedá rozlišit, zda je léto či zima. Na tom už vůbec nezáleží.

Co záchranáře nejvíce trápí a samozřejmě také Vás?

Nejvíce asi, že občas někomu nemohu pomoct. Musím to vždy vzít a jít dál.

Kde byste chtěl být za 10 let?

Ještě asi u záchranky, ale asi už ne v Brně. Nejde do nekonečna být stále na autě a nespat. Chtěl bych být na záchrance na venkově.

Děkuji za rozhovor

Text: Lenka Žáčková

Foto: Tino Kratochvil

Publisher: Top Moments

Fotogalerie